Snad každé dítě v určitém věku,ten je mimochodem u každého jiný, se zamiluje do určitého zvířete, které si po té chce ponechat do konce svého života, avšak my již dobře z vlastní zkušenosti víme, že to žel Bohu není možné. Ani mé osobě se tato zkušenost nevyhnula. Má sestra měla, když jsem byl asi v páté třídě modrobílého samečka Papouška vlnkovaného, laicky nazývaného „ANDULKA“. Byla to tehdy idylka, ale jak víme, nic netrvá věčně a tedy i toto muselo nějak skončit. Ten tvoreček nám uhynul, sestra odjela do ciziny a rodiče mi už nedovolili pořídit si nového opeřeného přítele.
Až když jsem byl na prázdninách u svého dědy, narazil jsem na jedné procházce na malý zverimex, kde mé oči poprvé shlédly Zebřičky. Jsou to malí snovači příbuzní chůvičkám. Oproti chůvičkám však mají pestřejší zbarvení a zpěv podobný dětským trumpetkám. Okamžitě bylo jasné, že se bez těchto ptáčků domů nevydám. Po mém návratu z prázdnin u nás vypukla bouřlivá debata o tom, co trápí většinu rodičů, když si domů jejich dítě donese jakékoli zvíře, „Kdo se o něj bude starat? Kde ho chceš mít? Čím ho budeš krmit?“ a spoustu dalších, v mých očích zbytečných otázek. Já byl na to už naštěstí připravený, a tak jsem jim odpověděl velmi stručně. „Jsem už dost starý na to, abych se o ně postaral sám. Slibuji vám, že nebudete mít ani o jednu starost navíc. Pokud ano, pak máte mé svolení darovat je komukoli budete chtít, ale v opačném případě se na ně smíte jen chodit dívat“. Na tyto slova již nenašli jakékoli odpovědi. Přemohl jsem poslední síly odporu - vítězství bylo mé. Nakonec taťka sám uznal, že bych měl mít nějaký ten svůj koníček a se stavbou voliér mi pomohl.V této době chovám ve svém skromném zařízení Andulky, Zebřičky, Papoušky zpěvavé a Rosely. Všechny tyto druhy jsou původem z Austrálie.
Něco stručného o některých z druhů, které chovám:
Při tvorbě těchto stránek byla použita literatura: Ptáci, praktický rádce chovatele ptactva od Davida Aldertona